Kde začala druhá světová válka
Během druhé světové války byl slavný hollywoodský režisér Frank Capra pověřen americkou armádou vytvořením sedmidílné dokumentární filmové série s názvem „Why We Fight“ (Proč bojujeme). Účelem bylo čelit nacistickým propagandistickým filmům a ospravedlnit zapojení USA do války vojákům i civilistům.
První film ze série, „Prelude to War“ (Předehra k válce), umísťuje původ konfliktu do japonské invaze a dobytí Mandžuska v letech 1929 až 1932. V Mandžusku se však děly i méně známé a přitom stejně významné události, které film neuvádí. Tyto události byly také vynechány z většiny knih a článků zabývajících se historií této oblasti.
V oněch letech v Mandžusku stály proti sobě japonské, korejské, čínské a sovětské armády (poslední jmenovaná intervenovala více či méně skrytě). Všechny bojovaly proti Armádě severu, vojenské síle Mandžuské anarchistické komuny, která byla založena koncem 20. let na severu Mandžuska. Mandžuská komuna byla revolučním experimentem stejně významným jako magonistická revoluce v Dolní Kalifornii v roce 1911, machnovské povstání na Ukrajině v roce 1918 a španělská revoluce v roce 1936.
Přesto je důležitá role, kterou anarchisté v tomto velkém sociálním experimentu sehráli, až příliš často ignorována nebo zlehčována.
Po staletí bylo Mandžusko útočištěm pro imigranty a exulanty z Koreje, Ruska, Číny, Japonska, Vietnamu a Filipín.
V roce 1910 zahájila japonská vláda anexi Koreje. Mnoho Korejců uprchlo do Mandžuska, mezi nimi i velké množství anarchistů, kteří byli v exilových komunitách velmi aktivní.
Do poloviny 20. let 20. století založili korejští exulanti tři autonomní samosprávné oblasti – oblasti Jeongen, Chanren a Šinmin – všechny osvobozené od Japonců, čínských vojevůdců a místních mandžuských feudálních pánů.
Po několik let se vyvíjely nezávisle na vládách či vojenských diktátorech, a to díky kombinaci faktorů, mezi něž patřilo zapojení místního obyvatelstva, slabost čínského státu, vzdálenost japonského císařství a drsnost horského terénu.
Oblasti vytvořily vojenské síly pro vlastní obranu, Korejskou armádu nezávislosti, HG (Armádu severu), aby bojovaly za nezávislost na Japonsku a chránily osvobozená území před nepřáteli. V čele HG stál generál Kim Jwa-jin. Kim patřil k těm, kteří nenáviděli japonskou kolonizaci Koreje a zuřivě jí odporovali.
V roce 1920 se připojil ke Korejské armádě nezávislosti (MA), partyzánské jednotce, kde projevil velké vůdčí schopnosti v bojích proti japonským vojskům. V té samé době ho jeho příbuzný Kim Jong-Jin přivedl k anarchismu.
V roce 1925 navrhli korejští anarchisté, aby partyzánské oddíly, které vedli Kim Jwa-jin, Kim Hyok, No Ho Choi Jung-soa a další, vytvořily nezávislou samosprávnou Novou lidovou společnost v mandžuské oblasti Šinmin. Partyzáni tento návrh přijali a začali pracovat na jeho realizaci.
Od samého počátku se na projektu podílelo mnoho anarchistů, včetně Kim Jo-anna a Cheoung Shina. Projekt si díky svým základům postaveným na sebeorganizaci rychle získal podporu velkého množství místních rolníků a dělníků.
Mezi anarchisty se Kim Jwa-jin stal známým jako „korejský Machno“. Podobně jako tento ukrajinský anarchistický bojovník totiž spojoval vojenské dovednosti s oddaností k budování nezávislých, samosprávných výrobních a spotřebních družstev a sebeobranných sdružení založených na principech individuální svobody a sociální rovnosti pro dělníky a rolníky.
Rolníci a dělníci byli přizváni a byla jim poskytnuta pomoc při zakládání vlastních systémů samosprávy, hospodářské spolupráce a nezbytných organizačních struktur. Vytvořili komunu, aby (jak doufali) uskutečnili udržitelnou libertariánskou revoluci, kladli při tom důraz na autonomii v kontextu spolupráce v rámci různých výrobních kapacit i mezi nimi.
Komuna měla za cíl zavést družstevní aktivity, jako je zlepšení provozu a řízení farem, kolektivní nákup a prodej a zakládání spolků pro vzájemnou pomoc a dalších organizací, které lidé potřebovali.
Kromě toho byly ještě podporovány kulturní a vzdělávací aktivity prostřednictvím zakládání základních a středních škol, aby se tak povzbudil individuální i sociální rozvoj nezbytných manuálních dovedností a intelektuálních znalostí
V roce 1929 byl distrikt Šinmin přejmenován na Sdružení korejského lidu v Mandžusku (KPAM). Diskuse a rozhodování na základní úrovni probíhaly na vesnických shromážděních, která vysílala své delegáty na okresní a konfederální konference.
Pro tuto zónu bylo zřízeno osm specializovaných odborů: sebeobrana, zemědělství, vzdělávání, finance, propaganda, mládež, veřejné zdraví a obecné záležitosti. Delegáty na všech úrovních byli prostí rolníci a dělníci, jejichž platy byly obdobné jako platy ostatních pracujících. Ve službě ve správních odborech se střídali a během ní nezískávali žádná nová privilegia.
Ha Ki-rak, korejský anarchistický historik, uvádí, že HMY-M (Korejská anarchokomunistická federace) vnímala tyto struktury jako posílení anarchistických ideálů: „Každé shromáždění rozhoduje o akčních plánech, projednává rozpočet obyvatelstva a schvaluje bilanci v souladu s principem: každá/ý podle svých schopností, každé/mu podle jejích/jeho potřeb.“
Komuna byla schopna expandovat do sousedních oblastí, jako je Chej-lung-ťiang (řeka Černého draka), a začlenila trojúhelníkovou oblast ohraničenou řekou Amur na východě, údolím řeky Sungari na západě a silnicí z Charbinu do Hunchunu na jihu. Zahrnovala 13 500 čtverečních mil (cca 35 000 km²) a byla domovem zhruba 2 000 000 lidí.
Na začátku 30. let 20. století se však situace Komuny začala zhoršovat. Japonská vláda vyslala do Mandžuska 35 000 císařských vojáků a v roce 1931 zde nastolila loutkovou vládu, stát Mandžukuo.
V téže době začala do Komuny pronikat Korejská komunistická strana, řízená z Moskvy, která systematicky likvidovala její anarchistické vůdce. Kim Jwa-jin byl zavražděn v lednu 1930.
Společně japonská armáda, severokorejská komunistická armáda a infiltrátoři z komunistické strany spolu s některými čínskými jednotkami obklíčili Komunu zvenčí i zevnitř a nakonec ji zničili.
Většina přeživších anarchistů odešla do ilegality, ale během druhé světové války pokračovala v partyzánském boji. Po skončení války v roce 1945 čelili anarchisté represím v Severní i Jižní Koreji. Nicméně tradice anarchismu jsou pro radikály na poloostrově opět inspirující.
Ačkoli bylo v posledním desetiletí publikováno několik knih a článků zabývajících se touto významnou revoluční epizodou, je zapotřebí mnohem rozsáhlejší historický výzkum, neboť tato událost představuje zásadní součást anarchistických dějin bojů za osvobození a radikálních hnutí 20. století.
Znalost takové historie nám může pomoci představit si nové způsoby odporu proti elitám, které se snaží rozdělit svět i naše mysli do svých sfér vlivu.
Zdroj: The Forgotten Anarchist Commune in Manchuria | The Anarchist Library