Během své přednášky na pražském bookfairu 2022 položil Andreje Grubačič do publika otázku, jaké anarchistické knihy se vydalo nejvíce výtisků. Čekal bych nějakou Kropotkinovu klasiku, podle Grubačiče se ale jednalo o knihu Radost ze sexu britského anarchisty Alexe Comforta. V té době mi ještě jeho jméno nic neříkalo, později jsem na něj narazil při četbě o Nicolasovi Walterovi, kde byl zmíněn jako významný aktivista kampaně za jaderné odzbrojení . V loňském roce vyšla o Comfrotovi u AK Press kniha Polymath: The Life and Professions of Dr. Alex Comfort, Author of The Joy of Sex a já jsem teď přeložil text Uriho Gordona z prosince 2023, ve kterém knihu (a s ní i osobnost Alexe Comforta) stručně představuje a přináší i krátký rozhovor s autorem knihy Ericem Laursenem.
***
Když jsem objevil sbírku anarchistických a antimilitaristických textů Alexe Comforta z Freedom Press, znal jsem jej už 15 let jako autora knihy Radost ze sexu. Tato průkopnická příručka pro páry, která obsahovala ‘estetické’/‘vkusné’ ilustrace, nakreslené podle fotek, strávila více než 70 týdnů v top 5 v žebříčku bestsellerů New York Times a 11 týdnů na prvním místě. Obecně vzato kniha předložila na svou dobu pozoruhodně osvobozující a rovnostářský přístup k cis/hetero/sexualitě, založený na hře a něžnosti. “Radost ze sexu byla anarchistickým manifestem, který dobyl předměstí sedmdesátých let”, napsal kulturní historik Matthew Sweet, „radikální text, který si našel místo na policích milionů čtenářů, kteří přitom nedokázali rozlišit Kropotkina od Žabáka Kermita.“
Anarchismus byl obecným zázemím Comfortova myšlení, jako voda pro rybu, řečeno jeho vlastními slovy. Byl počátečným zakladatelem jednak protijaderného hnutí a jednak oboru gerontologie (péče o staré lidi), psal poezii, beletrii a kulturní kritiky. Jeho život si opravdu zaslouží knihu, kterou o něm Eric Laursen konečně napsal, a číst Polymath je skutečnou radostí. Název odkazuje na osobu, „jejíž znalosti zahrnují široké spektrum komplexních oborů a (což je důležitější), často se odkazuje na několik z nich najednou, když se vyjadřuje ke komplexním problémům.“ Laursen je skvělý vypravěč, je vynikající ve vyváženém způsobu, kterým nás provádí Comfortovým životem a současně přeskakuje mezi jeho rozmanitými aktivitami a idejemi. Hodně jsem se také dozvěděl z jeho pojednání o politickém a intelektuálním kontextu.
S Laursenem jsem se sešel ve Whitechapel Gallery během londýnského bookfairu. „Londýn a jeho prostředí tvořily kolem 75% Alexova života“, říká, „byl tři roky docentem na London Hospital Medical College právě zde ve Whitechapel a po mnoho let prováděl biologický výzkum na University College London. Radost ze sexu poprvé koncipoval v bytě své přítelkyně v Kentish Town, takže tohle je v podstatě jeho město. Často přednášel a byl blízce spojený s Freedom, a tak by se dalo pokračovat dál a dál.
Narodil se v roce 1920 do středostavovské rodiny a získal stipendium na Cambridge, Comfort se prohlásil za pacifistu již za druhé světové války a později odsoudil britské bombardování civilistů. „Kvůli tomu se dostal do poměrně známé rozepře s Georgem Orwellem, který trval na tom, že každý, kdo nekriticky nepodporuje válečné úsilí, je objektivně profašistický. Ve stejnou dobu si Alex získával reputaci jako básník a novelista a publikoval vědecké studie o měkkýších. Po válce pracoval jako doktor a pak jako lektor fyziologie; v té době už se označoval za anarchistu a byl v úzkém spojení s Freedom Press.”
Byl mezi prvními lidmi, kteří odsoudili svržení atomové bomby na Hirošimu a publikoval pojednání o jaderném odzbrojení pro Peace Pledge Union.* „Koncem padesátých let byl jedním z nejznámějších členů výboru přímé akce v Kampani za jaderné odzbrojení. Byl odsouzen k měsíčnímu vězení společně s Bertrandem Russellem a 31 dalšími aktivisty za podněcování masové demonstrace v sedě na Trafalgar Square proti atomové bombě. Dokonce psal protestsongy pro nové protijaderné aktivisty, pár jich převzala Nina Simone** a z jednoho se stal v roce 1962 popový hit v Japonsku.“
Comfort necítil potřebu zdůrazňovat svůj anarchismus, v čem si ale myslíš, že byl jeho anarchismus osobitý?
„Zaprvé, byl důležitou osobou v rozvoji politiky přímé akce, toho druhu politiky, kterou jsme dnes praktikovali jako anarchisté nebo levicoví libertariánští socialisté, ne volební politiky – ne prostřednictvím státu, ale v ulicích. Zadruhé, pomohl dát dohromady a sblížit anarchismus a pacifismus. Zatřetí, rozvinul antropologickou kritiku státu, která v té době byla nová, která zkoumá, proč tolik politiků a lidí zapojených do struktur státu, jsou sociopaté, nebo se tak alespoň chovají. Začtvrté, vyvinul svůj osobitý způsob chápání role sexu ve společnosti, který je spojen s jeho anarchismem.“
Takže byl jeho anarchismus věcí morálního přesvědčení, kolektivního organizování, nebo obojí?
„Podle něj musí vzdor začít tím, že jedinec zaujme osobní a morální postoj proti nebezpečnému tyranskému systému. Nepopíral, že anarchismus musí být kolektivním sociálním hnutím, ale sociální revoluce nemůže začít, pokud jednotlivci nezaujmou postoj. Kniha nazvaná Umění a společenská zodpovědnost, kterou publikoval krátce po válce, byla hodně čtená mezi mladší generací britských umělců a aktivistů. Napsal v ní, že ‚vědomí osobní zodpovědnosti je faktor, který odlišuje lidské vztahy od na pohled podobných zvířecích společností‘ a anarchie ‚je jedinou ideologií, která trvá na soukromí jednotlivců a jejich závazku přijmout vzájemnou zodpovědnost jeden k druhému‘.“
Pokud je Radost ze sexu v podstatě o odstranění násilí z ložnic, jak podle tebe obstála ve zkoušce času?
„Ve stručnosti shrnul tři složky zdravého sexuálního vztahu jako vzájemný respekt, vzájemnou komunikaci a silnou touhu chránit jeden druhého bez odpovídajícího přání manipulovat a formovat ostatní. Když se na to dnes podíváte, rozhodně to není dokonalá kniha. Je často velmi falocentrická a zachovává staré špatné sexistické postoje společně s více osvobozujícím obsahem. Vytvořila ale zcela nový formát pro detailně a otevřeně ilustrované sexuální příručky a byla první takovou knihou, která se kdy prodávala v mainstreamových knihkupectvích spotřebitelům ze střední třídy. Také do tohoto žánru přinesla nový druh literárního vyjádření: uvolněný, vtipný a hovorový. Nahradil sprostotu undergroundových sexuální knih, které si lidé roky kupovali prostřednictvím pošty, a také nudně technické vyjadřování lékařských a akademických knih na toto téma.“
A jakže to bylo s těmi sociopaty?
„Myslel si, že autoritářství má kořeny v individuální a skupinové psychologii a že k jeho plnému vyjádření je zapotřebí státu. ‚Centralizovaný model vlády,‘ napsal‚ ‚je dnes pro své pokračující fungování závislý na přísunu osob, jejichž osobnosti a postoje se v žádném ohledu neliší od uznaných psychopatických delikventů, egocentrických psychopatů.‘ Alex tvrdil, že jedinci, kteří se ocitnou v mocenských pozicích, do nich přicházejí už předem zkažení, protože stát si záměrně do těchto pozic vybírá zločince. Na druhou stranu Alex tvrdil, že sex je jedním z nejzákladnějších a hluboce formativních způsobů, kterým můžeme dosáhnout společenskosti ve smyslu spolupráce a vzájemné pomoci; je to způsob, jakým si lidé, obvykle během adolescence, mohou navyknout chápat a reagovat na vzájemné potřeby a touhy a, co je důležité, jakým se mohou naučit sdílet moc ve vztahu, spíše než aby o ni soupeřili. Na rozdíl od většiny forem socializace nám sex pomáhá tohoto dosáhnout ne prostřednictvím disciplíny nebo instrukcí, ale prostřednictvím svobodné hry.“
Doprovodím Erica na hlavní místo dění; dnes večer budeme nejstaršími piráty na párty. Už se ale rozšířily zprávy o útoku Hamásu a já myslím nejen na rukojmí a obyvatelstvo Gazy, ale také na Írán a Rusko a Spojené státy a Spojené království. Možná měl Alex Comfort pravdu, akorát, že násilí vyhrálo. Možná se společenskost a spolupráce projevuje v každodenním životě, v lidovém boji a houževnatosti grassroots hnutí, jakmile ale hrozí, že překročí národní a náboženskou loajalitu, jedinou odpovědí systému je válka a další válka.
Uri Gordon
zdroj: Not just sex: Talking about Alex Comfort with Eric Laursen – Freedom News
Poznámky překladatele:
* britská organizace propagující pacifismus
** afroamerická zpěvačka a bojovnice za občanská práva, její verze Comfortovy písně Go Limp je k dispozici zde: Nina Simone – Go Limp