7.
Chicago může ze svého kouta Michiganského jezera spatřit přibližně 5 milionů tažných ptáků, reprezentujících odhadem 250 druhů, kteří každoročně prolétají městem během svých dlouhých cest mezi polokoulemi, což znamená, že většina ze tří stovek místních druhů, vlastně ve skutečnosti vůbec není „naše“. Sdílíme své víc-než-lidské sousedy s komunitami napříč Střední a Jižní Amerikou. Vlaštovky obecné, které jsou v městě běžné, migrují až do Chile. Jeřáby kanadské, kteří po tisících dvakrát ročně zaplňují oblohu nad Chicagem, lze najít od Sibiře po Kubu. Migrace je nezbytným procesem nedílně spjatým s živými bytostmi.
Organizujeme pod názvem „Ptáci proti hranicím“ (Birds Against Borders) procházky za pozorováním ptáků, což je způsob, jak využít to, co máme po ruce – obrovské znalosti o ptácích společně s komunitou připravenou se spojit a vzájemně o sebe pečovat – abychom tak mobilizovali sbírku příspěvků pro Midwest Immigration Bond Fund (fond který platí kauce lidem zadrženým ICE – poznámka překladatele), jako odpověď na únosy, které ICE provádí v našem městě. V okamžiku, kdy se moc tak rychle konsoliduje k fašismu, vnímáme důkladné pozorování našeho světa jako nezbytný nástroj k porozumění tomu, co se kolem nás děje. Sledování ptáků nabízí možnost k důkladnějšímu pozorování nenápadných každodenních způsobů, kterými jsou naše světy propojené. Hranice jsou falešné a ptáci to vědí. Naše sdílené životy, ekosystémy a budoucnost napříč planetou jsou provázány a příroda nám pomáhá tato spojení vidět.
—Ren
8.
Pozdravy z podzemí. Jsme autonomní povstalecká síť antikapitalistického zahradnictva, známé též jako Anarchistický zahradnický klub.
Útočíme v samém srdci technofašistické mašinérie. Produkujeme si své vlastní jídlo, léky a štěstí. Pěstujeme květiny v trhlinách. Bombardujeme semínky každý pustý kout buše. A přitom si užíváme pivko a sušenky.
Inspirujeme se u ludditů, diggerů, zapatistů, Animal Liberation Front a malých lidiček – nezbedných elfů z bájí. Autority nás nemohou spatřit, protože nevěří v elfy. Jsme prakticky neviditelní. Nemáme žádnou strukturu velení, žádné mluvčí, žádnou kancelář – jen mnoho malých skupin pracujících samostatně, vyhledávajících cíle v kapitálu, státu a fašismu a praktikujících naše řemeslo.
Zahrada je samosprávným místem. Plátno, na kterém tvoříme, rosteme a pečujeme. Vidíme přírodu a nesmírné symbiotické vztahy, které v ní existují, jako svojí podstatou anarchistické, založené na vzájemné pomoci, podzemních sítích a solidaritě.
Každá osázená zahrada je útokem na kapitalistickou nudu!
Jestli se k nám chceš připojit, tak dobrá, bereme tě. Jestli chceš začít novou autonomní buňku, tak dobrá, jdi to toho! Uvidíme se na frontových liniích (pravděpodobně záhonku se zeleninou)!
Všechna impéria shnijí!
Všechen fašismus uvadne!
Všichni fízlové jsou brutální! All cops are brutal!
Všichni pěstitelé jsou nádherní! All cultivators are beautiful!
— Klub anarchistického zahradnictva
9.
Nejvyšší soud USA, rozhodující v kauze Spojené státy vs Skrmetti, se usnesl, že je v pořádku, pokud státy znemožní, aby lidé mladší osmnácti let měli přístup k genderově afirmativní péči. Vím, že je to děsivé. Působí to, jako by nám tím, že nás vláda odmítá uznat a chránit, sebrali něco opravdu důležitého.
Zděšení a hrůza však může zakrýt něco klíčového, měli jsme tu několik let tu nádhernou dobu odročení, kdy občas někde mohla osoba jakéhokoliv věku říct, „Jsem trans a tohle je to, co potřebuji,“ a péče kterou potřebovala, jí byla zpřístupněna. Ale i tato doba oddechu přišla teprve celkem nedávno. Většinou, když jsme chtěli něco udělat, museli jsme si to zařídit sami. Vzpomínka na předchozí dobu, kdy to bylo těžké, je stále živá. Všechny ty dovednosti a sítě, kličky a mezigenerační sdílení informací i způsoby, jakými tu jsme jeden pro druhého, tady jsou stále s námi – buď už teď aktivní, nebo právě znovu uváděné v chod.
Trans komunita je kreativní, vynalézavá a houževnatá, a pokud jste si dosud nenašli způsoby, jak získat to, co potřebujete, pak tyto cesty právě vznikají všude kolem jako antifašistická odpověď na dnešní dobu. Můj terapeut mi zrovna vyprávěl, že jeho dospívající dítě šlo na punkový koncert a vrátilo se s roční zásobou estrogenu. Znám stovky rodičů, kteří udělají první poslední, aby zajistili, že jejich děti budou mít přístup k tomu, co potřebují. A znám sítě tisíců queer a trans lidí po celém kontinentu, kteří k vám natahují ruku, aby řekli: „Hele, miluju tě a jsem tu pro tebe. Existuje příběh budoucnosti, ve kterém jsi i ty.
—Andy Izenson
10.
Mé oči začínaly ztrácet lesk, když jsem zaslechl, že se za mnou formuje menší dav.
„Viděls ten bordel v Paříži?“ zeptal se jeden maskovaný teenager. „Vzali brambory a rozmázli je na ulici, aby policajti uklouzli a spadli, kdyby se pokusili zaútočit na dav.“
„No a?“ odsekl druhý.
Kluk si dřepl a otevřel batoh. „No a já, koupil kurevskou hromadu brambor!“
Stačilo, aby kádr malého „černého bloku“ začal rozbíjet na příjezdové cestě k budově ICE v Portlandu v Oregonu neomyté rezavé brambory, a ostatní se přidali. Na betonu před pevností, již vyzdobené abolicionistickými graffiti a obklopené v té době už permanentním tábořištěm, tak vytvořili slizkou, tuhnoucí spoušť.
Pro úřad ICE to znamenalo zdržení, protože když vyslal těžce ozbrojený prapor pohraniční stráže a agentů ministerstva vnitřní bezpečnosti, kteří si vedle své ‚méně smrtonosné‘ munice přinesli i košťata, museli věnovat skoro půlhodinu úklidu vchodu – načež byla doručena další dávka bramborové kaše.
Byl to jen malý čin, ale zatímco probíhal, vchodem nikdo neprošel, což vytvořilo zpětnou vazbu: čím více toho dav dokázal dosáhnout, tím pravděpodobnější bylo, že lidé zůstanou.
Tohle se neděje jenom zde. V Los Angeles skupiny zřídily komunitní centra sebeobrany, aby udržovaly nepřetržitou přítomnost, která by mohla čelit agentům ICE a kde mohou lidé přijímat a sdílet vzájemnou pomoc – například dodávky potravin nebo léků pro ty, kteří se kvůli svému imigračnímu statusu bojí opustit domov. Konají se také hlučné demonstrace před hotely, kde spí agenti ICE.
A tohle se neděje jen v Los Angeles. V New Yorku lidé organizují doprovod pro imigranty, kteří se musí dostavit k federálním soudům, kde nyní pravidelně probíhají razie. Ty stejné sítě využívají k rychlému blokování zatýkání prováděných úřadem ICE, k identifikaci agentů a k jejich veřejnému zostouzení. V Chicagu nedávný protest zastavil chod imigračního soudu, na celý den pozastavil operace ICE a osvobodil desítky zadržených aktivistů a aktivistek, zatímco protestující zablokovali celé centrum města.
Solidarita je sázka – a to sázka s nejistým výsledkem: sázka na to, že získáme více, když se spolehneme na naše komunity místo spoléhání na zavedené instituce státu a kapitálu. Když celá občanská společnost čelí útoku, solidarita může být doslova tím posledním, co nám zbývá. Její společné praktikování nám přináší jasné poznání: je to pravděpodobně to jediné, co jsme kdy měli. A když to děláme, uděláme to s tím, co máme, a jak jen můžeme.
—Shane Burley